Blood on my Hands 12.díl

14. října 2014 v 18:27 | LinDee |  Blood On My Hands


Pohled Damona:
Řekl jsem všem, že ji najdu že vím kde je a že se o ní postarám. Nebyli nadšení, ale doktorka je přemluvila. Věděla, že mezi náma je nějaké napětí a věděla, že mi toho Susi říká hodně. Trápilo ji, že ji nic z toho neříkám, ale myslím, že po tom, co se dnes stalo, bude vědět o co jde.
Otevřel jsem dveře a vstoupil do druhého sálku. Viděl jsem její chvějící se postavu, schoulenou v rohu u stromu. Ani se neotočila, když jsem k ní došel. "Susi?" Popotáhla ale snažila se uklidnit. "Susi, podívej se na mě prosím." Otřela si tvář a podívala se. Oči měla úplně napuchlé, vlasy se jí lepily k mokrým tvářím, ale i přes to všechno byla krásná. Krásná ale zlomená.
Pohladil jsem jí po tváři, usmál jsem se a následně jsem si ji přitisknul do objetí. Ach, tolik ho potřebovala. Držel jsem jí do té doby, než se zcela neuklidnila. "Ukaž mi tu dlan, očistím ti to." Pomalu ji ke mě natáhla, ale za celou dobu mi nic neřekla. Jemně jsem ji očistil vatovými tamponky a zalepil ji. "Susi...." "Teď ne. Prosím, teď ne." Kývnul jsem. Ničilo mě to, vidět jí takhle. "Víš že si o tom budeš muset promluvit s Doktorkou, že?"
"Jo... i když bych to radši nedělala. Můžeme teď je chvíli ežet prosím?" Její hlas byl tichý a ochraptělý, nemohl jsem jí říct ne. Navíc jsem sám ani nechtěl. Lehnuli jsme si v obětí a jen se dívali nahoru na ty umělé hvězdy. Oh Bože, co bych pro tuhle holku neudělal?


Susi:
Den. Dva. Tři. Týden.
Uběhlo to jako voda. Začala jsem spolupracovat. Říkám doktorce všechno. Myslím úplně všechno. Spoustu věcí se změnilo. Steduje mě ted spousta lidí. Jak doktoru tak pacientů. Nejsem schopná vydržet s nimi v místnosti, jejich lítostivé a vědoucí pohledy mě ničí. Jediný s kým trávím čas, je Terry a Lilly. Terry zajímá jen to, jak někomu ukrást sladké, které má kvůli hyperaktivitě zakázené, a Lilly je prostě zlatíčko. Učím jí číst, dokonce i psát. Už umí svoje jméno i Příjmení. Je to hzorzně šikovná malá holčička.
"Teď to přečti dohromady. K-L-O-B-O-U-Č-E-K." Zakousla se do rtíku a přejížděla po písměnkách očima. "Ko-ko-klobou----klobou- klobouček." Pohladila jsem jí po vláscích a dala ji pusu do vlásků. "Vidíš jak jsi šikovná. Co třeba tohle?" Ukázala jsem na další slovo, ale to už pro mě přišel Hank. "Susan? Máš návštěvu." To neni možné. "Já mám návštěvní den až za týden, asi se pleteš." Zakroutil hlavou a usmál se na Lilly, která se hned schovala za mě.
"Ne, je to mimořádné. Teda, spíš chci říct, že je to jen.... prostě se to nebude stávat moc často. Tak pojď."

Damon. Koukal na mě a poukázal, at k němu příjdu. "Susi, ať se stane cokoliv, udrž chladnou hlavu. Nesmíš se zhroutit. Nic se neděje, o nic nejde, jen... Doktorka se myslí, že by ti to mohlo pomoct. Chtěl jsem se tě na to zeptat, ale řekla, že o tom musím mlčet. Je to něco jako terapie šokem. Prostě... nebuď na mě naštvaná jo? Já mu to neřekl." Pak už mě jen prostrčil dveřmi a zavřel.
Koukala jsem do hnědých oříškových očí, stejných jako mám já. "Susan? Oh bože..." Zakroutil hlavou a stoupnul si. Nevěděla jsem co říct. Bylo mi na zvracení a zároven bych se mu nejradši hodila kolem krku. "Strejdo Petere?....... Tati?" Můj hlas zněl spíš jako vzlykání. Nemohla jsem si pomoct. Pevně mě objal, položil bradu na mou hlavu a kolíbal nás tam a zpět. "Tolik mě to mrzí holčičko, nevěděl jsem že..." A pak mi došlo, že on pláče. Stejně jako já. "Kdybych to věděl, byl bych pořád s tebou. Přísahám, že by se ti nic nestalo, že bych se o tebe staral.... Moc mě to mrzí panenko."
Moje přezdívka z dětství mě dostala. Panenko, mi říkal jen on. Prý jsem mu od mala připomínala tu krásnou dokonalou mrkací pannu, s těma dlouhýma loknama.
"Mě taky.... Já... já... jsem tak ráda, že jsi můj táta. Tak moc ráda." Nepřestaával mě držet a kolébat, jen mi začal dávat malé polibky do vlsů, jako bych byla pořád děťátko. "Všechno to napravíme. Hned jak se odsud dostaneš, přestěhuješ se ke mě a k Lizzie. Už jsem koupil dům v městě. Není to daleko od školy, ale dost daleko od vašeho domu. Lizzie se na tebe moc těší, měl jsem tě pozdravovat a dát ti od ní tohle." Dal mi do ruky dlouhý řetízek, na kterém byl modrý ovláný kámen opracovaní stříbrem, nebo možná jen postříbřeným kovem, ale přesto byl dokonalý. Unikátní.
Lizzie jsem neznala. Věděla jsem, že strýček... teda táta, že má dlouhodobý poměr s nějakou ženou, ale v životě jsem jí neviděla. "Má ho už od dětství. Je to modrý opál, má ti prá dodat sílu, ochránit tě a pomoc najít sé pravé já. Moc tou všemu nerozumím, ale vím, že chtěla aby jsi ho měla. Říkala, že ji pomohl hodně." Kývla jsem a sedla jsem si na jednu židli.
"Poděkuj jí za mě a tobě taky děkuju. Já... myslíš to s tím stěhováním vážně? Vždyť... máš taky svůj život. A Lizzie bude chtít mít vlastní děti, né jen mít na krku mě. Vždyť..." Usmál se, vzal mě za ruku a začal mě hladit.
"Neboj se panenko. Lizzie z toho byla nadšená. Moc ráda by tě poznala a dokonce ti začala vybavovat pokoj. To mi vlastně připomělo... Chtěla by jsi tapetu, nebo jen barvu?" Zasmála jsem s tomu, jakým směrem naše konverzace ubíhá. "Tapetu na jedné straně. Chtěla bych tam.... vesmír. Takový ten fialový, Lizz bude vědět. A na ostatní bych chtěla barvu. Jakou, to ať si rozhodně sama, bude se mi to líbit, at už to bude jakékoliv."
"Myslel jsem, že by jí Marika mohla pomoct. Ví co se ti líbí ne?" Jo mamka... to by možná mohla... "Jo, jo určitě. Ale ne, pokud by z toho měla u táty problém... nechci aby... cokoliv." Kývnul a nechal to být. Zbytek času jsme strávily, znovu poznáváním se. Měla jsem ho ráda. Byla jsem tak moc čťasná, že tu byl...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl jsem tady

KLIK :) 100% (1413)

Komentáře

1 Piškot Piškot | 14. října 2014 v 18:53 | Reagovat

Tak to tohle je moc krásný, skoro jsi mě rozbrečela ;-) Už se zase těším na další kapitolu. Máš u mě jedničku s hvězdičkou :-)

2 Kamun Kamun | 14. října 2014 v 18:57 | Reagovat

joooo, další kapitola. Já se co hodinu dívala na tvůj blog, jsem už závislá. :-D  Pls, přidej další kapitolu.

3 Kamun Kamun | 14. října 2014 v 18:58 | Reagovat

joooo, další kapitola. Já se co hodinu dívala na tvůj blog, jsem už závislá. :-D  Pls, přidej další kapitolu.

4 mona mona | 14. října 2014 v 19:04 | Reagovat

Tak sme si dali svoji denní dávku drogy :-D :-D strejda(otec) vypadá hodně solidně. :-)

5 Janča Janča | 14. října 2014 v 19:57 | Reagovat

Páni! To bylo tak krásný... Jak ji Damon našel a jak se shledala se svým pravým otcem... Teď to vypadá, jako by se mělo všechno už jen zlepšovat, ale uvidíme! Těším se na pokračování, ani si nedokážeš představit, jak moc! ;-)

6 Nika Nika | 14. října 2014 v 21:07 | Reagovat

nádherný

7 bara bara | 14. října 2014 v 21:58 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)  :-)

8 vida vida | 15. října 2014 v 7:53 | Reagovat

krása, potřebujeme další prosím :D

9 Erin Erin | 15. října 2014 v 8:48 | Reagovat

úchvatné, překrásné, dokonalé.....jsem ráda, že se potkala s tátou ;-) těším se na další díl :-D  :-D  :-D

10 kumibo kumibo | 15. října 2014 v 15:53 | Reagovat

Božínkové :-) moc se těším na další kapitolu :-D

11 Katy Katy | 15. října 2014 v 17:02 | Reagovat

super rychle dalsi kapitolku :)

12 Mina Mina | 16. října 2014 v 17:08 | Reagovat

proste dokonalost :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D ja chcem dalšííí :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama