Layán (=Krásná)

18. dubna 2014 v 14:31 | LinDee |  Jednorázovky


Damone Salvatore je vojenský velitel a král velké části Itálie. Byla mu zaslíbena jedna Petrovova dcera, kterou si musí vzít. Jelikož jejich rodiče zemeli, vzal si obě dcery pod svá křídla a díky válce, která propukla se zatím s Katherinou neoženil.
(Severní palác Italského letního sídla. Sedmdesátý den útoku Francie)

Pohled Eleny:
Seděla jsem v pokoji, který vedl do velké místnosti a snažila se raději na nic nemyslet. Mířila jsem za panem Salvatorem, do kterého jsem se na první pohled zamilovala. Byl mužný, krásný, a přitom tak tvrdý a měl respekt. Naopak si zase vážil i maličkostí. A proto jsem si já vážila jeho. Lhala bych kdybych řekla že pro mne nic neznamená a že ho z celého srdce nemiluji. Jenže on je zasnoubený s mou sestrou. Je starší, tudíž je jasné že si vybral jí a navíc je nádherná, vskutku okouzlijící.
Jenže moje láska k němu je nezměrná. Před dvěma měsíci a patnácti dny, jsem se vydala nepříteli, jen proto aby mohl on i se svou družinou odejít. Myslela jsem si že mě zabijí, ale udělali horší věc. Zneužili mé tělo, pro své vlstní potěšení. Byla jsem u nich tři dny a tři noci, než mě pan Damon zachránil. Krčila jsem se v rohu se zavřenými oči a modlila jsem se. Jeho družina povraždila mé věznitele a on se vrhl rovnou ke mě. Vzal mě do náruče a odvezl mě zpět domů.
Ptal se mě, jestli mi něco udělali a já mu lhala. Řekla jsem že se mě skoro nedotkli, jelikož jsem věděla co by mohl udělat. Vrátit se zpět, udělat nějakou hloupost a nechat se zabít. To bych nikdy nedovolila. A tak jsem dělala jako že nic. Po nocích jsem plakala a trápily mě noční můry. Jenže já se na to snažila zapomenout.
"Pan Salvatore vás příjme." Jelikož jsem byla jen esstra jeho vyvolené, většina na mě pohlížela zhora. Nevadilo mi to, hlavně že jsem byla poblíž něj. Když jsem vešla dovnitř, věnoval mi krásný ůsměv. "Přeji dobrý den pane. Chtěla jsem se vás zeptat, jak se cítíte." Usmál se, zvedl mě z pokleku, který jsem před ním udělala a posadil mě vedle něj na židli. "Jak jsem vám říkal již mnohokrát Eleno, vy se mi nemusíte klanět. A jsem ám zavázán za vaše včerejší ošetření, má ruka už je v pořádku. A co vy? Máte všeho dost? Jídlo, pití, léky. Cokoliv si řeknete, dostanete." Oh, byl tak milý a jak se staral. Jenže má jediná prosba byla ta, že si neměl brát mou sestru. To bylo mé jediné přání.
"Ne. Nic nepotřebuji. Děkuji." Všimnul si mé sklíčenosti a zvednul mi prstem bradu, abych se mu dívala zpříma do očí. "Copak se děje Layan?" Layan, je velmi starým jazykem něco jako krásko, drahá, jemná... A to bylo poprvé co to vyslovil. Oči se mi rozšířili překvapením. "Já... jak že jste mi to řekl?" Ptám se překvapeně a jeho úsměv se ještě rozšíří. "Layán." Sklopím pohled a trochu zčervenám. "Nejsem hodna tohoto označení pane. To má sestra, to s ní jste svázán, to s ní se svážete slibem manželským." Povzdechl si a pohladil mě po tváři. "Kéž bych to rozhodnutí neudělal. Kéž bych si vybral tebe. Mé city k tobě jsou jiné, větší, upřímější." To není možné. Tohle není možné.
"Já budu muset jít. Pokud by vás přepadli bolesti, stačí řícta příjdu i s mastěmi." Zamumlám a zvedám se z křesla. "Neodcházej mi Layán. A musím tě prosit, aby jsi dnes neopouštěla tento palác. Plánují se útoky." Chtěl zvednout ruku ale syknul. "Máte bolesti. Hned se vrátím i s obvazem." Vztáhne ke mě zdravou ruku a přitáhne mě k sobě. Políbí mě na čelo a vydechne. "Tohle nesmíte dělat. Ničíte mě zevnitř. Má láska k vám je nehynoucí ale vy se oženíte s mou sestrou. Tohle si ani jeden z nás nesmí dovolit.... Příjdu s těmi obvazy." Rychle jem se otočila a utíkala jsem do pokoje. Cestou mě uchvátila jedna velice vzácná bylina rostoucí kolem sloupu uprostřed náměstíčka.
Ta květina by mu rozhodně pomohla, je to silný lék, používali ho i druidové. Ale slíbila jsem že se nedostanu z paláce.... Je to jen pár metrů, bude to chvilinka. Vyběhla jsem, utrhla květů co nejvíce a s úsměvem jsem se vracela do vnitř. Jenže jsem uslyšela zašvistění. Otočila jsem se a vzhlédla k obloze. Letělo sem pět červených věcí. Vypadalo to jako ohňostroje o kterých jsme slýchávali. Začala jsem couvat ale ony se rychle blížili. Byly to velké apálené kusy hornin. Bála jsem se ale nebyla jsem schopná udělat krok.
"Eleno!!!" Byl to on, ale já se stále věnovala přibližujícím se předmětům. "Tak uteč! Hned!" Volal ten krásný hlas a já začala klopýtat. Dopadl první kus, nedaleko od schodů. Pak další a další. Couvala jsem jak nejrychleji jsem mohla, jenže pak přiletěl další a dopadl těsně vedle mě. Kameny mi oškrábali tvář a já tvrdě dopadla na zem. Né! Moje děťátko... Chytila jsem se kolem břicha a stočila jsem se do klubíčka. Burácející rány mě nutili omdlévat a tak jsem se jim poddala.

Pohled Damona:
Běžel jsem za ní jak nejrychleji jsem mohl. Vracel jsem se zrovna od její sestry, abych se jí hluboce omluvil, že si ji vzít nemohu. Nebyla to moje Layán, ale Elena byla. A rávě ted ležela objímajíc se na ledové zemi. Rychle jsem ji vzal do náručí a nesl jsem ji pryč. Do bezpečí našeho ukrytu. "Eleno, Layán, moje layán. Otevři oči." Hladil jsem jí po těch rovnch kadeřích a doufal jsem.
"Pane, už se stáhly. Odvedli jsme dbrou práci." Informoval mě můj přítel Enzo. "Zavolej lékaře. Ať příjde co nejdříve." Jen kývnul a odběhl pryč. Položil jsem její tělo na leahátko a čekal než se lékař Horacio dostaví. "Byla v přímém útoku, nikde nekrvácí, ale praštila se do hlavy." Informuji ho, hned jak příjde. "Můžete jí dát některý z vašich léků?" Navrhnul jsem a on ji začal prohmatávat okolí břicha. Proč? Když se praštila do hlavy. "Nemohu. Mohlo by to poškodit děťátko." Zastavil jsem se a nechápavě na něj zíral. "Děťátko? Ona není těhotná. Nemůže být." Mumlal jsem pro sebe ale doktor mi imponoval.
"Je těhotná pane. Dozvěděli jsme se to nedávno, když ji nepřišla perioda pane. Tipuji to na druhý měsíc." Né, vždyť ona s nikým nebyla. Jen... "Neříkejte mi že je to... že ti muži u kterých byla zajata... Říkala mi že..." Byl jsem zmatený. Jak mi mohla lhát? Proč mi neřekla že je těhotná? To dítě si nenechá. V žádném případě. "Nechtěla vám přidělávat starosti když jste zařizovali sňatek se slečnou Katherine. A musím vám připomenout, že je to pouze a jen její rozhodnutí." Vyšetřil jí, obkládal jí čelo žínkou a poslouchal její srdce. Vypadala v pořádku, jen trochu otlučená.
Ležel jsem s ní asi hodinu a pak se probrala. Když mě viděla vedle sebe usmála se, jenže když viděla můj ledový pohled ihned se zamračila. "Máme si o čem pohovořit Layán. Proč jsi šla ven i přes můj zákaz?" Polkla, otevřela pusu a pak si sáhla do kapsy. Vytáhla pár kvítků rozdrobených od jejího pádu a mile se usmála. "To je Blahoděj. Chtěla jsem vám udělat odvar, pomohlo by to s bolestmi na tu vaši ruku." Pořád tak milá a nesobecká. "Mohlo se ti něco stát." Zamumlám hladíc jí po tváři. "Omlouvám se, myslela jsem že to bude vteřinka. Ale asi jsemse spletla." Chvíli bylo ticho a já přemýšlel jak začít. Byl jsem tak nahněvaný.
"Byl tu doktor Horácio.... Kdy jsi mi chtěla říct že čekáš dítě?" Zbledla a jakoby přetala dýchat. Pak se ostře nadechla a začal si hladit břicho. "Jev pořádku? Je dítě v pořádku?" Vyptávala se a strach z jejího hlasu byl slyšitelný. "Je, ale nebude. Dáš ho pryč." Zvedla se a vyděšeně na mě hleděla. "Ne. Ne to neudělám." Odporovala mi a stále si hnětla břicho. "Eleno! Ten čí to dítě je, byl násilník. Odporný muž, chceš aby se tinardilo jeho dítě?"
"Je to i moje dítě! Je to jen moje dítě! Ty nemáš právo mi říkat co s ním udělám§ A já si ho nechám! Je moje! Je to moje děťátko!" Plakala a objímala se jako by ho chtěla uhránit. Naštvaně jsem se zvedl a shodil vázu z poličky. "Nenecháš si ho. Já jsem král, já určuju co se stane a co ne!" Křičel jsem a ona jakoby neěřila svým vlastním uším. "Ne. Tohle ne. Tohle je moje rozhodnutí. Je to moje dítě. Nenechám tě aby jsi ho zabil. A teď odejdi." Stál jsem na svém místě a koukal na to jak chrání dítě, nějakého imbecila a jak si ho vybírá na místo mě. "Hned. Nebo půjdu já." Začala se zvedat, ale já se rychle otočil a odešel z pokoje.

Pohled Eleny:
Plakala jsem a hladila jsem si své bříško. "Maminka tě miluje děťátko. Nikdy tě nedá. Jsi moje malá růžička, v mém bříšku, víš? Já si tě vychovám, už nebudeme sami. Budeme se milovat. Nepotřebujeme tatínka. Spolu to zvládneme. Protože se milujeme. Rosteš ve mě lásko. Jsi i můj život, tak jako já jsem tvůj." Setřela jsem si slzy a usmála jsem se. ůPokud budeš holčička, budeš se jmenovat Rose. A pokud budeš chlapeček, budeš se jmenovat Maximilian. A budu tě mít pořád šíleně ráda. Nikdo nás nerozdělí lásko." Šeptám mu a nepřestávám ho hladit. Roste ve mě život.
"Ano, přesně tak. Roste ve mě živt a já ho nezmařím. Tolik lidí teď umírá, nenechám je aby ti ublížili. Protože jsi můj. Už nikdy nebudeme sami." Lehátko za mnou se prohne a já ucítím jeho omamnou vůni. "Nedám ho. Je můj." Řeknu opatrně, ale přitom rzhodně. "Já vím. Omlouvám se." Přisune se blíž, až semoje záda opírají o jeho hrud. "Nedám ti ho." Opakuju a znovu začínám plakat. "Já vím, vím to. Mrzí mě to Layán. Mrzí mě to. Je tvoje, je celé jen tvoje. Je to tvoje děťátko a bude jen po tobě. Krásné, chytré, nesobecké a moje." Zastavil se mi dech a já zkameněla. Co to právě řekl? "Slyšela jsi správně Layán. Odmítl jsem tvou sestru, řekl jsem jí že moje city patří výhradně tobě. A pokud to dítě chceš, chci ho taky. Bude naše."
Položí svou ruku na mé bříško a začne mě jemně hladit. "Miluji tě Layán. A budu tak moc milovat naše dítě, že nikdo nebude moci nikdy říct že není moje." Šeptá mi do ucha a já se nanovo rozpláču. "Děkuju. Děkuju ti." Šeptám skrze vzlyky a líbám jeho tvář...


Dodatek: Vím že to bylo něco jiného než na co jste zvyklý, ale zdál se mi o tom sen a tak jsem to musela napsat. Bylo to vážněparádní, škoda že jste neviděli i ty efekty: D No nic, tak doufám že se vám to líbilo. Díky LinDee :**
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé povídky

Ano 97.3% (330)
Ne 2.7% (9)

Komentáře

1 VeVe VeVe | 18. dubna 2014 v 14:44 | Reagovat

Krásné!! :)

2 Andy Andy | 18. dubna 2014 v 15:02 | Reagovat

Moc se mi to líbí, aspoň že skončili spolu, když jsem četla tu jejich hádku, tak jsem to viděla bledě :D

3 Tew* Tew* | Web | 18. dubna 2014 v 15:04 | Reagovat

To bylo nádherné! Bála jsem se o to děťátko, když byl Damon naštvaný, ale jakmile jsem si přečetla konec, tak jsem se usmívala jako idiot. :) Opravdu se ti to moc povedlo. :)

4 LinDee LinDee | 18. dubna 2014 v 15:10 | Reagovat

Děkuju moc :)
Jo a Layaan v arabšitě znamená jemná, krásná, nebo oslovení Drahá. :) (Můj táta je arab)
Prostě jsem si tohle oslovení a jméno zamilovala :))

5 niki69tvd niki69tvd | 18. dubna 2014 v 16:12 | Reagovat

zajímavý námět na povídku, samozřejmě se povedla zase skvěle:))))

6 Mishel Mishel | 18. dubna 2014 v 16:24 | Reagovat

Krásný :)

7 Alexis8301 Alexis8301 | Web | 18. dubna 2014 v 19:24 | Reagovat

Krásne! :3 No, tak ten sen by som určite chcela mať. :D

8 sisa sisa | 18. dubna 2014 v 21:09 | Reagovat

Nadhera!mat tak tvoje sny :-)

9 Tyna Tyna | 19. dubna 2014 v 21:39 | Reagovat

krásny, takovýhle by mohli být častěji fakt hrozne hezký

10 erin erin | 20. dubna 2014 v 9:42 | Reagovat

krásné ;-)  :-D  :-D  :-D

11 Janča Janča | 20. dubna 2014 v 15:53 | Reagovat

To je úžasné! Oslovení Layan je krásné... Moc se mi líbí! Takové sny by mohly být častější, protože u toho konce jsem se prostě musela usmívat! :-) :-) :-) Bylo to tak milé a ... prostě dokonalé! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama