He didnt stop... (Klaroline)

15. prosince 2013 v 22:03 | LinDee |  Jednorázovky


Pohled Caroline:
Běžela jsem lesem a těžce dýchala. V boku mě píchalo a zrak se mi zamlžoval a neviděla jsem přes své slzy.
"Já tu umřu.Já tu umřu." To byly mé myšlenky poslední minuty. "Tylere! Tylere, prosím ne!" Řvala jsem při uprku a nohy se mi pletli jedna přes druhou. Spadla jsem celým tělem na tvrdou zem. A lapala do dechu. Vzlykala jsem a hrozně mě bolela hlava. Zvedla jsem obličej a předemnou stál vlk v celé své kráse a cenil na mě tesáky. "Tayi." Šeptla jsem a pomal se zvedla. "Nedělej to, já vím že jsem ti ublížila. Ale nedělej to." Říkala jsem abych ho zadržela před činem, který mi vezme život. Vlk jakoby se usmál a přitom mu z oka skápla slza.
Využila jsem toho a rychle se zvedlaa běžela co nejdál od něj. Ale byla jsem vysílená. Zarazila jsem se při dalším stromě a naposledy vydechla. A je to tady, mé poslední chvíle. Otočila jsem se a s bolestí se mu koukala do očí. "Taylere.Miloval jsi mě. Miluješ mě, jinak bys tohle nedělal, ne kvuli žárlivosti. Ne proto že je konec. Kdybych ti byla jedno, odejdeš a neřešíš to." Vlk se zastavil ale vrčel. "Taylere, nech mě jít. Prosím. Milovali jsme se. Pokud mě máš vážně pořád rád, nedělej to. Prosím tě." Žadonila jsem mého vlčího bývalého přítele a z očí mi tryskali slzy.
Jak se o to vůbec může pokoušet? Jak je to možný? Co se to z něj stalo? Vlk chvíli stál, jakoby si to promýšlel, ale pak udělal krok dopředu a se zavrčením sezakousl do mé ruky. "Aaaaaaaaaaa." Vykřikla jsem a celou rukou mi projela šílená bolest. Padla jsem na kolena a už se nezabívala zbytečnýma slzama. Plakala jsem pro monstrum a to jsem neměla v plánu. "Nenávidím tě Taylere. Víc než všechno na světě, tebe nenávidím nejvíc." Řekla jsem s posledníma slzma a on zautočil znovu. Nabral mě hlavou do břicha a já s hrozivou bolestí a zaduněním, dopadla na kmen stromu.
Tomu ale nestačilo. Zavyl a se zubama obříma a špičatýma mě znovu kousnul. Tentokrát do nohy. Byl zuřivý, byl prostě ochromen zvířecími pudy. Řvala jsem bolestí, určitě to někdo musel slyšet. Prosím at to někdo slyšel. Prosím. "Aaaaaaa!" Řvala jsem a schytala jsem další kousanec do boku. Svinula jsem se jako klubíčko a ruku jsem držela na ráně. "Jsi monstrum.Ty už nejsi Tayler, ten pro mě zemřel." Šeptla jsem když jsem se koukala jak klidně odchází od místa svého utoku.
Točila se mi hlava a všechno jakoby blikalo. Celý svět se mi míhal před očima. Když jsem se pokusila zvednout, zvednul se mi žaludek a já začala zvracet krev. V hlavě mě bušilo, ruce se mi třásli a v ránách mě tepalo a štípalo. Umírala jsem... mé tělo reagovalo na jed co jsem měla v těle. Snažilo se bojovat a to mi přidělávalo mnohem větší bolest. Vytáhla jsem nemotorně telefon z kapsy a vytočila poslední přijaté číslo.
Chvíli to vyzvánělo a mé hlavě to nědělalodobře. Bylo to jako gong. Asipo ptém zvnonění to konečně zvednul. "Co pak má sladká Caroline?" Zeptal se ten muž s přitažlivým přízvukem. Už jsem skoro nebyla schopná mluvit. Tak jsem jen vykvikla. "Pomoc." Bylo to zašeptání které mě sebralo všechny moje zbyvající síli. "Caroline! Kde jsi? No tak Caroline!" To bylo to poslední co jsem slyšela a spadla do mdlob.
Všude byla tma a postupně se rýsovali postavy. Byl to on. "Tylere! Proč jsi to udělal?" Zeptala jsem se vysíleně. "Zasloužila sis to." Řekl hrubě a v ruce držel kůl. "Proč?" Škemrala jsem po odpovědi. "Odkopla si mě. To bolí." Zase jsem začala plakat. Proč mi to dělá. Straší mě k smrti. "Omlouvám se. Ale já tě už nemiluju. Vždyt si mě pokousal." Ukázala jsem na krvácející šrámy. Počkat... Jaktože stojím? A proč nejsem v lese?
Byla jsem v Grillu a všude byla zhasnutá světla, až na to jediné, to nad kulečníkem. "Co jsem udělal aby ses se mnou rozešla?!" Zavrčel a vycenil své hybridí tesáky. "Prosím už ně. Nekousej mě. Bolí to. Tolik to bolí." Tlačila jsem se do kouta a uhybala před jeho dotekem. "Proč ses se mnou rozešla ty mrcho?!" Zařval až jsem si zacpala uši. "Byl jsi na mě zlý. Vždyt jsi mě uhodil." Přiblížil se.
Ucouvla jsem. "Nedělej to. Prosím. Nezabíjej mě." Usmál se a z tesáků mu začala odkapávat krev. "Promin Car." Zasmál se a zabodnul mi kůl do srdce. Zaječela jsem. Byl to jako zuřivý ryk. Pak zase tma. Jako bych nic jiného ani neznala. Jen bolest a tmu.
Slyšela jsem hlas. Ten milý, často otravný, ten sráždivý přízvuk. "Pij Caroline. Pij lásko." V jeho hlase byl slyšet smutek a bolest. On ... Plakal?Ne , jen další halucinace. Cítila jsem to. Cítila jsem vlhko na svých ustech. Ta hutná chutná krev mi skapávala na jazyk. Ale ne, nebyla jsem schopná pít, nešlo to. Neměla jsem sílu. Vždyt jsem měla tři kousance... Tohle nepřežiju, to je jasný. Tohle nezvládnu.
Ale ruka která mi dávala tu dobrotu se neodtahovala. Kdy jen pochopí že nemůžu. Pak už byl jen konec. Tma mě pohltila a já nebyla schopná nic cítit. S poslední myšlenkou na ten přízvuk, na jeho rty, na jeho krev, na jeho hlas... jsem se ztratila ve tmě.

Pohled Nicka:
"No tak Caroline. Pij! Lásko!" Škemral jsem. Byla pokousaná na třech místech. Nepila. Nemůže mi umřít, to není možné. A ž potom jsem si všimnul že pláču. Aona mi umírala. Jak je to možný? Jak jí to ten parchant mohl udělat? Slyšel jsem jí. Měla halucinace, nebo sen. Řikejte tomu jak chcete. A mluvila o něm. Bála se, to on jí pokousal. A v jejím snu ji chtěl zabít. Škemrala, prosila ho. Bránila se jak nejvíc mohla.
"Caroline! Caroline pij! Ty musíš pít!" Řval jsem a znovu si rozkousnul ruku. Nešlo to, citil jsem jak mrzne. Jak je její tělo čím dál tím studělo a vypovídalo službu. "No tak lásko. Prosím!" Křičel jsem a přes slzy skoro neviděl. Tohle je to poslední co můžu udělat. Otevřel jsem jí pusu a protal si hlaví tepnu aspon třikrát. Z ruky se mi valili letri krve a všechno padlodo její pusy. Zaklonila jsem jí hlavu a všechnu tu krev polkla. "Ano! Takhle! Pij!" Zářil jsem nadějí a byl nadšený že začla sama polikat.
Už jen chvíli a napije se sama. Ona mi neumře, to bych nedopustil. A měl jsem pravdu, po pár dalších locích jsem cítil její zuby zaháknuté v mé ruce. "Ano...pij lásko. Pořádně." Šeptal jsem a hladil jí po jejích zlatých vlasech. At si vezme klidně všechnu, jen at je v pořádku.
Pustila mě, otevřela oči a usmála se. Ona se vážně usmála. "Nicku." Zašeptala a znovu upadla do spánku. Bál jsem se o ní, ty kousance byly hluboké. Vzal jsem jí do náručí a rychle s ní utíkal do mého domu. Rozrazil jsem dveře a odnesl jí k sobě do pokoje. "Co se stalo Nicku?!" Ptala se Rebeka při pohledu na Caroline v mých rukou. "Tyler!" Zavrčel jsem. Položil jsem jí do postele,sundal jí boty a bundu. A co ty kousance? Zvdnul jsem jí tričko a skousnul zuby.
Pořád se uplně nezahojilo. Tohle bylo obzvlášt hnusné. Tyler zemře! Brzo. "Rebeko!" Zavolal jsem jí a ona tu byl ave vteřině. "Hlídej jí." "Nezabíjej ho." Řekla klidně ale bez citu. "A proč Beko? Máš k tomu zase nějaké své důvody?" Zavrčel jsem. "Ne, ale Caroline by se to nelíbilo. Nech to být. Bud u ní, to je mnohem lepší, věř mi. Až se vzbudí tak si o tom promluvíte."
Chvíli jsem to promýšlel a když si toho všimla tak dodala: "Neboj, zatím mu pujdu udělat ze života peklo. Pokousal mi kámošku, za to zaplatí!" Smála te tím hrozivým zlověstbým smíchem a tak jsem souhlasil. Ona odběhla a já si sednul ke Caroline. K mé sladké Caroline. Musel jse jí zkontrolovat všechny rány a tak jsem jí stáhnul kalhoty. Ležela tam ted jen v tičku a kalhotkách. Nebýt těch kousanců, rozplýval bych se nad jejím tělem.
Ale ani jedna rána se ještě nezatáhla. Potřebuje další krev. A zřejmě spoustu. Znovu jsem si rozkousnul zápěstí a přidržel jí ho u pusy. Když se napila a znovu usnula sednul jsem si do křesla kde jsem usnul i já.
Vzbudilo mě prudké nadechnutí a následné vzlyky. Otevřel jsem oči a koukal se na vyděšenou Caroline. Plakala a peřinu si tiskla k hrudi. "Nicku." Šeptla a koukala na mě. Vstal jsem a sednul jsem si k ní. "Jak ti je?" Zeptal jsem se opatrně. "On se nezastavil. On mě chtěl zabít." Kývnul jsem a dotknulse její ruky. "Já vím. Ale ted už jsi v pořádku." Kývla a vrhla se mi do náruče. Tohle bylo poprvé. Poprvé co si mě k sobě pustila a já si to užíval. Tedy snažil jsem se...

Po dvou týdnech:
Caroline už bylo dobře, držela se, dokonce i psychycky a to jsem jí tleskal. Bylo toho na ní hodně a ona to zvládala. "Už ses rozmyslela?" Zeptal jsem se jí a on se na mě smutně podívala. "Nicku, já ho nemůžu jen tak zabít. I po tom co udělal, nemůžu..." Zavrčel jsem ale překousl to. "Caroline.... Ahhh. Fajn. Jak chceš, ale tohle neni naposledy co se tě pokusil zabít chápeš? Vlci to mají jinak. Snaží se zabít svou kořist dokud doopravdy neumře." Odechla si a vzala mě za ruku. "Prosím Nicku, dáme mu ještě jednu šanci." Kývnul jsem a hypnotizoval naše spojené ruce. Usmál jsem se a palcem ji pohladil po hřbetu její dlaně.
"Máme návštěvu." Přerušila nás Beka a v páce držela Tylera, že se nemohl ani hnout. "Nezvanou." Dodala a víc mu přitiskla na hrdlo. "Co tuděláš Taylere?" Zeptala se Caroline roztřeseným hlasem a všimnul jsem si jak se klepala. Stoupnul jsem si před ní avycenil tesáky. "Nezemřela si." Zavrčel na ní a snažil se vysmeknou Rebece. "Ne. Nezemřela a ani to nemám v plánu." Zavrčela a udělala krok blíž. "Co tu chceš Tayi?" Zeptala se znovu.
"Zabít tě. Tentokrát doopravdy." Caroline jen vydechla akoukla se na mě. "Šanci měl." Řekl jsem a ona kývla. Všimnul jsem si jak se jí z oka valí slza. "Je mi to líto Taylere." Řekl a já šel k němu a ruku mu vrazil do hrdníku. Má ruka svírala jeho srdce, ale pak mě zastavila jeho otázka. "Proč si tu vlastně zůstala Caroline? Kvuli ochraně?" Zeptal se se smíchem. Caroline zvedla pohled a vyšpulila rty.
Ta otázka zněla v hlavě i mě. "Protože mi tu je dobře. Je mi dobře s Nickem." Zašveholila a mě málem vypadli oči z důlků, vážně to řekla? "Nicku, udělej to. Už nemůžu dál..." Šeptla Caroline a šeptem dodala. "Vážně mě to mrzí Taylere." Jedním rychlím pohybem jsem ho zbavil srdce a to odhodil na zem.
Caroline plakala když viděla jeho tělo svalující se k zemi. Otřel jsem si ruku do utěrky a šel jsem k ní. "Neměla ses dívat." Řekl jsem když jsem stál u ní. "Měla jsem ho ráda." Kývnul jsem a u srdce me stejně píchlo . "Já vím." "Ale tebe mám taky ráda." Koukla se na mě a jednu ruku pomalu dala na mou tvář. "Já vím???" Zopakoval jsem ale z odpovědi se stala otázka. Přikývla a usmála se.
"Hodně ráda." Byl jsem rád že Rebeka odešla, ale byl jsem jistý že poslouchá. "Takže ti nebue vadit když tě ted políbím?" Zeptal jsem se když se naše rty skoro dotýkali. "Nevadilo." Šeptla a spojila naše rtyv jedny. Bylo to jako by do mě uhodil elektrický proud a donutil mě přirůst k jejímu tělu. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a na její tváři byl usměv. "Mám jen jednu podmínku...." Odmlčela se a poklepla mi na hrud. "Jen se mě nepokoušej zabít, jiného Původního Hybrida neznám." Zasmál jsem se a znovu jí políbil. "To ti rád slíbím." Zašeptal jsem a pak jsme oba zalechli potlesk z druhé místnosti a Rebečino štastné volání. "Konenčě!!!!" Zasmáli jsme se a dál se venovali laskání našich těl.

Dodatek: Tak doufámže se vám to líbilo. Prosím o komentáře, díky LinDee :*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám Blood On My Hands?

Ano 54.7% (104)
Trochu 7.9% (15)
Ne 1.6% (3)
Nečtu ji 35.8% (68)

Komentáře

1 Wer Wer | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 22:16 | Reagovat

krásne :-)

2 bara bara | 15. prosince 2013 v 23:45 | Reagovat

:-)  :-)

3 erin erin | 16. prosince 2013 v 10:30 | Reagovat

ježiš to je nádherný....ten krásnej konec mohl být i delší, ale i tak je to prostě překrásný - prostě perfektní ;-)  :-D  :-D  :-D

4 nikisek nikisek | 16. prosince 2013 v 14:58 | Reagovat

překrásná povídka, moc nádherně píšeš :) díky za klaroline :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama