Zármutek

2. října 2013 v 11:50 | LinDee |  Jednorázovky
Elena seděla pod stromem a něco si čmárala so deníčku. Pořád něco škrtala a zase přepisovala.
"Milý deníčku,
Něco mi chybí. Poslední rok nemyslím na nic jinýho než na to že někoho potřebuju a píšu ti to snad každý den. Nikoho koho znám nechci ale ve snu se mi zdá o tom cizinci a nemůžu na něj přestat myslet. Nevím jak vypadá, vždy jen slyším jeho hlas a cítím jeho dotek na mém těle a nemůžu se toho nabažit. Dnes se mi zdálo že jsme byly u vodopádů a skákali jsme z něho ruku v ruce. Každý sen se týká toho muže na kterého emůžu přestat myslet. Kdo to je? A proc se mi o nem zdá? Je to jako by mi někdo tolik chyběl až mi to trhá srdce a přesto nevím kdo. Koho tak moc potřebuju a nemám tušení? Stačí že si vzpomenu na ten teplý dotek jeho dlaní na mém pase a ve srdce bije jako zvon, celá se rozetřesu a dýchám jako splašená. Jediné co vím je to, že ho potřebuju. Potřebuju toho muže z mého snu."

Elena zaklapla deník a postavila se. Otřepala ze sebe trávu co se jí zachytila na džínech a vydala se na hřbitov s myšlenkou jestli ji nechybí rodiče. Jistě že jí chyběli ale nebylo to to, co potřebovala. Trhalo jí to zevnitř všechen ten smutek a žal pro někoho koho nezná. Najednou za sebou uslyšela nějaký zvuk. Bylo to jako by ji někdo sledoval. Otočila se ale za ní nikdo nebyl. Opřela se o náhrobek svých rodiču a pohladila fotky které tam stáli. "Kéž by jste tu mohli být a pomohli mi. Moc mi chybíte." Zašeptala a zase zaslechla nějaké zvuky. Když se otočila pořád nic neviděla. Nic kromě pár černých ptáků co nad ní lítali. Po půl hodince se zvedla a šla směrem domů. V lese se opřela o strom a na chvíli zavřela oči a jen tak dýchala. Bylo to jako by se jí zacelovala rána kterou ji v hrudi udělala nepřítomnost cizince. Nejdenou ucítila jemná tlak na líčku, byl tak povědomí a příjemný. Rychle otevřela oči, ale nikdo tam nebyl. "To se mi snad zdá! Já už spím i s otevřenýma očima. Potřebuju tě! Prosím at si skutečny!" Zašeptala naštvaně a už se cestou nezastavovala.
Doma odešla rychle do svého pokoje a zamkla za sebou. Byla otočená ke komodě a hrabala se ve starých věcech. Najednou se dostala až k nějaké knížečce. Pripadala jí víc než povědomá, otevřela ji a našla své staré zápisky. Hned na místě začala číst.
"Milý deníčku, Dnes jsem zase byla s ním. Ted je jasné že ho miluju nikdy o něj nechci přijít. Byly jsme u vodopádů a on mě přemluvil at s nim skočím dolu. Nejdřív jsem měla strach ale hned jak mě chytil za ruku všechen se vytratil. Bylo to uzasné, kouzelné, nikdy ojsem nic takového nezažila. Když mě vytáhnul na břeh lehnul si vedle mě a jenom mě sledoval. Pod takovou touhou jsem se na něj vrhla a začala ho líbat jako šílenec. Ten pocit byl naprosto odlišný než všechno ostatní. Jeho ruka v mích vlasech..." Elena si zajela do vlasů a pokračovala tam jak to ve svém deníčku popisovala. Přes krk, nádra až k pasu. Nakonec prstem přejela přes své rty a nechala ho tam. "Miluju ho. Miluju ...."
Nestihla to dočíst jelikož za sebou uslyšela šrumot. Otočila se ale nikdo tam nebyl. To co tam psala jako by někdy zažila ale nemohla si na to vzpomenout jak je to možný? Vzpoměla si na to že tam byla, ale nevedela nic jinýho. Kdo to tam s ní byl? Jak vypadá? Jak se jmenuje? Ale cítila že to je on kdo jí tak šíleně mučivě chybí.
Někdo jí položil ruku ze zadu na rameno a když se otočila nemohla uvěřit svým očím. "D-D-Damone." Zašeptala a v očí ji vytryskli slzy. Koukal na ní s něhou v očích a pohladil jí po vlasech. "Ahoj El." On měl v očích také slzy ale nebylo to nic oproti Eleně. V celém těle cítila jako by se něco trhalo a ona neměla ani sílu na to nic dalšího říct. Jen udělala ten důležitý krok k němu a objala ho. "Miluju tě." Dostala ze sebe a políbila jeho překvapené rty. Pak si vzpoměla na všechno. Proč jí opustil, jak moc jí miloval a co všechno pro ni udělal a co všechno spolu zažili. "Miluju tě Eleno. Tolik tě miluju." Šeptal mezi polibky a nepřestával si ji k sobě tisknout. "Jestli mě ještě jednou opustíš ty pako, budu tě muset zabít!" Zavrčela ale nepouštěla se ho. "To už se nikdy nestane lásko." Byly poslední slova která v ten den někdo vyřknul. Jejich těla a doteky mluvili za vše...

Dodatek: Takže zase jedna jednorázovka snad se vám líbila :) Takže komentujte ( aspon čtyři u jednorázovky) a děkuju LinDee :-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 terulka terulka | 2. října 2013 v 14:23 | Reagovat

Super, jednorázovky by jsi měla psát častěji :)

2 Andy Andy | Web | 2. října 2013 v 16:00 | Reagovat

Nádhera, vážně se ti to povedlo :D

3 Mishel Mishel | 2. října 2013 v 16:23 | Reagovat

Krasny :)

4 erin erin | 2. října 2013 v 16:25 | Reagovat

úžasné, fakt moc povedené ;-)

5 Clare Clare | 2. října 2013 v 17:11 | Reagovat

Nádherná, vážně krásný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama