Wish :) (Delena)

28. července 2013 v 12:29 | LinDee |  Jednorázovky
Dnes mám své sté narozeniny. Nic bych si nepřála víc, než ho vidět. "Eleno, co se děje?" Ptala se mě Caroline připravujíc občerstvení. "Dneska máš být šťastná, máš dnes stovku. Neříkej, že zase myslíš na bbratry Salvatorovi." "Né, jen na Damona." "Ale no tak! Damon? Eleno, vážně?"
Šla jsem bez odpovědi dál a sedla si na své oblíbené místo, k oknu. Byl tam výhled na celý Řím a byl stejně krásný, jako když mi to Damon popisoval. Ani nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale Caroline už nebyla v bytě. Na stole ležel lísteček a podle písma to psala Car.

:Šla jsem něco zařídit na tvou oslavu. Řikala jsem ti to asi třikrát, ale zase si byla mimo realitu. Oslava začíná v osm a at si už ve třičtvrtě v baru! Všechno je zařízené ale možná příjdu trochu dýl. Krev máš v ledničce u tý ovlivněný servírky, myslím že se jmenuje Cyndy, nebo něco takového. Měj se a nezapomeň se tu! Máš narozeniny, tak si užívej!

Ale jak bych si to mohla užívat, když jsem je od sebe oba odehnala, nebo jsem spíš od nich utekla, a pozdě mi došlo, koho vlastně miluju. Nevěděla jsem, jak se rozhodnout a proto jsem se rozhodla je opustit oba. Udělala jsem uplně to samé jako Kathrin, opustila jsem je. Jsem stejná jako ona. Nemůžou mi odpustit, a já to chápu. Zachovala jsem se příšerně a tak moc doufám v to, že mi jednoho dne odpustí. Žiju den za dnem sama, když nepočítám Caroline, která za mnou chodí, když není u Klause, ale já ho k životu potřebuju. Bez Damona žiju jen na půl a to nestačí. Každý den na něm myslím, a na to jak mě musí nenávidět. Jak moc nesnášim ty otravné slzy! Chápu že bez Damona není život životem a ony mi to nemusí připomínat.
Vytáhla jsem staré album ve kterém byly mé vzpomínky na můj lidský život. Stýskalo se mi po něm. Měla jsem přátele, rodinu a lásku svého života. Jak jsem mohla být tak slepá a nevidět pravdu. Damon byl ten pravý už od začátku. Jsem tak hloupá! Na těch fotkách mu to tak moc sluší... Tolik krásných vzpomínek, a všechny je přebyje jedna špatná. Jak moc mě bolí mé mrtvé srdce, když si vzpomenu na ten den, kdy jsem od nich odešla. Jak zničeně se na mě dívali. Ten Damonův zlomený pohled. Nikdy na to nezapomenu.
Bylo už osm a já stála se spoustou mích "kamarádů" uprostřed baru a popíjeli jsme. Kde je sakra ta Caroline? To jí napadla ta oslava, já bych sem jinak nešla. Je to jen další rok bez něj, další smutný rok a jediné co mě drží při životě je krev, které se často smutkem přepíjím. Chvíly jsem tak seděla na stoličce, když se u mě objevila Car. "Už se nese dort!" Zatleskala si a dotáhla mě ke stolu, na kterém byl třípatrový dort se sto svíčkami. Koukla jsem se na její rozjařenou tvář a nemohla se ubránit usměvu. "Přej si něco!" Myslela jsem jen na Damona a sfoukla je. Všichni zatleskali a dosrt se začal krájet. V dálce jsem uviděla postavu oděnou celou v černém. Né to nemůže být... "Damone?!" Otočila jsem ho, ale nebyl to on. Byl to jeden kluk z baru. Smutně jsem odešla do parku na lavičku a nepřestávala jsem plakat. "Eleno?" Otočila jsem se za tím známím hlasem a málem mi vypadli oči z důlků. Rychlostí blesku jsem vstala a zírala na něj svíma ubrečenýma očima. "Damone?" Zašeptala jsem. "Caroline mě našla a poslala za tebou." Přiblížil se ke mě že jsme se skoro dotýkali nosy. "Je mi to líto, já..." Položil mi prst na usta, aby mě utišil. "Už se mi nikde neschováš." Políbil mě tak intenzivně a hluboce, že se mi podlomila kolena. "Miluju tě Damone!" Zašeptala jsem skrz naše polibky. "Miluju tě." Zadíval se mi hluboko do očí a zopakoval náš polibek.
Vzbudila jsem se v šoku. Tohle nebyl obyčejný sen, nýbrž vzpomínka. "Co je Eleno?" "Nic Kathrin, jen zase ten sen. Půjdem vysát pár lidí a bude to v pořádku!" "Vidíš Eleno, když si vypla své emoce, hned je s tebou větší zábava." Donutila mě k tomu...Mrcha! Jediný kdo mi mohl dát tenhle sen byl Damon, takže tu někde je. "Běž napřed. Zachvilku sem tam." Vzala jsem si čistý papír a na něj napsala ty tři nejdůležitější slova: Miluju tě Damone! Položila jsem ten papír na postel a šla za ní.
Když jsem se vrátila(sama), tak tam ten papír nebyl. Musela jsem se nad tím usmát. Jelikož jsem byla sama, vytáhla jsem to samé album jako ve vzpomínce a když jsem došla naposlední stránku, něco tam bylo. Malý lísteček, na kterém stálo: Miluju tě Eleno. Najdu způsob, jak tě zachránit. Vždycky!
I po tom co jsem vypnula své emoce( né moc učině, protože moje láska k němu je nehynoucí), mě stále miluje a to je hlavní. Vždycky si ke mě najde cestu! Miluju ho.

Dodatek: Tak co říkate? Moje druhá jednorázovka, jak se vám líbila? :) Takový zvláštní to je. Děkuju moc za komentáře :) LinDee :*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé povídky

Ano 97.3% (330)
Ne 2.7% (9)

Komentáře

1 Clare Clare | 28. července 2013 v 20:31 | Reagovat

Je to krásný :D Asi by jsi k tomu nechtěla, přidat ještě jeden nebo dva díly??

2 terulka terulka | 28. července 2013 v 22:06 | Reagovat

Supeer!:)

3 Lydia Lydia | 1. srpna 2013 v 12:51 | Reagovat

úžasné :) :3 ale je tam  otevřený konec, chce to pokračování :D

4 delenaff delenaff | Web | 1. srpna 2013 v 14:14 | Reagovat

[3]:
Děkuju všem moc, ale myslím, že to nechják naschvál takhle otevřený :) Pokračování by to zazilo. :)
[1]:

5 Terry Terry | 5. srpna 2013 v 2:35 | Reagovat

Bylo to úžasné! :D Ale kdyby Elena vypla své emoce, tak necítí lásku... :D Ale to je jedno... :D

6 LinDee LinDee | Web | 5. srpna 2013 v 20:30 | Reagovat

[5]: vzdyt tam je napsano ne moc uspesne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama