Heart Situation 6 díl

9. července 2013 v 0:56 | LinDee |  Heart Situation (Dokončeno)
"Myslím, že o tom bychom se měli bavit někde jinde. Někde v klidu." Zvedla se tak ladně, jako by se snad vznášela. "Dobře, ubytujeme se?" Usmála se a zavěsila se do Damienovy paže. "Jistě." Opětoval jí úsměv a nespouštěl oči z její tváře. Nechtěla jsem se na to dívat a tak jsem šla radši za recepční. "Chtěla bych tři jednolůžkové pokoje prosím." "Jistě a jaké by měli být máme tu královské apartmán, apartmán a nebo normální pokoje?" "Normální budou stačit, děkuji." Kývla a zapisovala něco do počítače. "A na jak dlouho?" "Zatím na jednu noc, můžeme si to dyštak prodloužit?" "Jistě. Tady máte klíče. Je to třetí patro pokoje 287 ,288 a 289. Kdyby jste něco potřebovali, stačí zavolat." "Děkuji. Nashledanou." Odešla jsem zpět za nimy a viděla jak se k ní Damien tiskne. Fuj. "Fajn tady máte klíčky od pokojů, je to třetí patro." Damienovi jsem dala 287 a Lilien 289. Nějak jsem nechtěla, aby byly blízko sebe. Něco mi na ní nehraje, je nějak moc dokonalá... "Zatím si můžeme promluvit u mě." Souhlasily a já si ještě šla pro zbytek mích věcí. Dala jsem jim moje klíče a když jsem se vracela zpět s kufrem zastavila mě ta recepční. "Promiňte že ruším, ale kdo je ta dívka co tu byla s vámi?" "Je to naše známá... proč vás to zajímá?" Odešla z recepce a přišla ke mě blíž. "No... jednou jsem jí viděla, těsně před tím, než zemřela má sestra." Panebože... takže Lilien je anděl. "Já... to je mi líto, ale jsem si jistá že je teď na krásném místě." Kývla a trochu posmutněla. "Nechci se vám do toho plést, ale vidím jak se na ně dva díváte. Nemáte ji asi zrovna v lásce viďte?" "Né, že bych jí zrovna milovala, ale nevadí mi. A jak se na ně dívám?" "Zamilovaně a nesnášenlivě. Něco k němu cítíte a nelíbí se vám jak se k sobě tisknou." Zakroutila jsem nad tím hlavou. "Né nic takového, je to jen můj kamarád, už dlouhou dobu..." "Sama tomu nevěříte, cítím to." "Počkat. Jak jako cítíte?" Zatvářila se jako by řekla něco co neměla a byla nervózní. "Vím, že ty a tvůj přítel jste upíři. Jmenuju se Sophie a jsem Kesi. Dokážeme cítit pocity a vycítit nadpřirozené bytosti.Jen nemám tušení co je ta Lilien zač. Skoro necítím ani její přítomnost. Tvoje pocity z tebe vyzařovali a proto jsem za tebou šla. Promin, ale už budu muset jít." Odešla tak rychle jako přišla a nechala mě tam překvapenou stát. Sebrala jsem se a šla do svého pokoje.
Vešla jsem dovnitř a zahlédla Lilien, jak ukazuje Damienovi něco zářícího v její dlani. "Co ti trvalotak dlouho?" Koukla jsem se na ně a odfrkla si. "Děláš jako by sis to tu neužíval." Vyjela jsem po něm. "Řekl jsi jí o co jde nebo si byl zaměstnaný detailním prohlížením jejího těla?" "Co ti zase přeletělo přes nos? A jo řekl jsem jí o co jde." "Fajn. Takže co? Pomohla by si nám ?" Přikývla. "Jistě, jen je to trochu složitější. Jakjsem slyšela tu báseň znáte. Musíte mít víno boha Daru, který ho nerozdává na potkání a taky bude problém vás dostat do našeho paláce." A to není náš jediný problém a tím tentokrát nemyslím Damienovi oči přišpendlené na jejím hrudníku. Odtáhla jsem pohled a zabolelo mě v srdci. Co to do háje je? To se mi nikdy nestávalo! Grrr! "Jo a máme další problém...Jak poznáme že jsme té perly hodni?" Pokrčila rameny. "Nepoznáte. Je to risk a zisk." "Nebo smrt." Konstatoval Damien a Lilien jen přikývla. "Měli bychom si všichni odpočinout. Zítra je taky den." Viděla jsem jak se spolu zvedli a chtěli společně odejít. Nechápala jsem svoji reakci. "Lilien! Prosím mohla bys tu ještě chvíly zůstat? Mám na tebe jednu otázku." Přikývla a zůstala v místnosti. Damien JÍ popřál dobrou noc a vytratil se z místnosti. "Copak bys chtěla Leno?" "Proč Sophie neví kdo jsi a přitom je Kesi. Vím že o ní víš a taky vím že tě vidí a tohle není poprvé. Viděla tě když zemřela její sestra." "Ano Sophie je Kesi, ale je velmi mladá a proto nemůže vědět kdo jsem. Stala se z ní Kesi, když jí zemřela sestra." Nedávalo mi to smysl, proč se z ní stala Kesi. "Ale proč? Proč se to z ní stalo?" Usmála se. "To někdo jako ty nemůže pochopit. Kesi je poloviční anděl a ani o tom sama neví. Když byla člověk, silně vnímala pocity ostatních a dokázala se vcítit. Když jí zemřela její jediná rodina cožbyla její malá sestřička Eli, probudilo se to nadpřirozeno v ní. A ona není jediná kdo vnímá pocity ostatních. Moc dobře vím co cítíš, když je Damien se mnou. Miluješ ho Leno." "Nemiluju!" Já ho nemůžu milovat, to přece nejde."Fajn. Když to víš tak jistě, tak ti nebude vadit, když si ho přivlastním." Ve mě to vřelo. Nechápu ptoč, ale bylo ve mě tolik nenávisti, bolesti a smutku... "To je žárlivost Leno. Jaký silný pocit a ty ho zažíváš poprvé. Ale myslela jsem to vážně. Já se ho nevzdám. Je v něm něco zvláštního a zajímavého. Jeho srdce je plné lásky." Nemohla jsem nic říct. Jediné co jsem chtěla bylo urvat jí hlavu a roztrhat jí na kusy. "Dobrou noc Leno. Až si přiznáš svoje cityk němu, bude už pozdě." Zavřela za sebou dveře a nechala měutápět se ve vlastních pocitech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé povídky

Ano 97.3% (330)
Ne 2.7% (9)

Komentáře

1 Mishel Mishel | 9. července 2013 v 8:07 | Reagovat

Úžasný :-)

2 Clare Clare | 9. července 2013 v 8:34 | Reagovat

Nádherný :-)

3 andy andy | 9. července 2013 v 9:57 | Reagovat

Skvělý:)

4 pudalka pudalka | 9. července 2013 v 15:28 | Reagovat

Bombáá, moc se těším na další :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama