Heart Situation 5 díl

8. července 2013 v 21:55 | LinDee |  Heart Situation (Dokončeno)
Hrozně jsem se lekla a prudce se posadila. Temná postava seděla naproti mě na židly a kývala hlavou. "Co chceš Damiene?" Vydechla jsem a přitáhla si k sobě deku blíž. "Můžeš mi vysvětlit proč si odjela beze mě? Nebo proč si mi típla telefon, ne jednou upozorňuju. Co se to s tebou děje?" Mluvil klidně a vypadal, jako by si dělal starost. "Nevím. Prostě jsem ... prostě jsem nasedla a odjela. Máš svoje auto, tak pro tebe neměl být problém doject později. A nevzala jsem ti to, protože jsem potřebovala být sama. Nechápu co se to se mnou děje a taky bych to ráda věděla. Možná mě jen štve, jak si mě neustále dobíráš a vidíš na mě to špatný. V jednu chvíli jsem nudná a chovám se jako stará panna a najednoujsem děvka. Prostě... nezvládám to jasny? Snažím se najít nějakou zasranou perlu, která tu už možná přes tisíc let neni a připadám si sama. Pochop jsem tu pořád jen s tebou a není tu pro mě nikdo. Ty se možná odreaguješ když si užiješ s nějakou holkou a vysaješ jí, ale pro mě to je rozptýlení na pár minut. Pakse zase ponořím do svý temný bubliny kam nikoho nepustím! Jsem mimo... uplně mimo." Mluvila jsem taky klidně, ale obcas mi ulítl hlas. Sednul si ke mě blíž a pevně se mi zadíval do očí. "Leno... Pro mě není problém to sem dojet vlastním autem, ale to, že nevim, jestli se ti něco stalo a ani kde seš. A kdybys byla schopná mě někdy pustit do tý tvý bubliny, nebyla bys pořád tak sama. A jestli tě to uklidní, někdy taky neni jednoduchy byt ve tvoji společnosti a pořád jen slyšet urážky. Fajn, nechceš abych ti říkal co špatnýho na tobě vidím, ale byla bys snad ráda, kdybych ti lhal? Ty víš že jsem ti nikdy nelhal a ani nikdy nebudu. A mě taky chybí společnost jiných lidí. Jen se v tom neutápim a jdu dál. Zkus to taky. " Byla jsem na tohle moc unavená a hlavně jsem nad tím přemýšlet nchtěla. "Leno..." "Promiň, ale myslim že teď už půjdu spát." Naštvaně odcházel ale ještě než bouchnul dveřmi se na mě otočil. "Proč nedokážeš pochopit, že mi možná nejsi jedno ale moc mi nepomáhá, že tě nechápu a nechceš se se mnou o ničem bavit! Pochop že když se takhle budešchovat, vážně ti nikdo nezbyde." Odešel. Za tři dny měl třikrát pravdu, sakra ! Jo prostě se chovám hloupě, no a? Jdu spát to nemá cenu řešit... a není právě tohle ta kravina co pořád opakuju a vždy se to tím zhorší. Jo! Ale nechám to na zítra.
Ráno nebylo o nic lepší. V hlavě jsem si nic neuspořádala a možná to bylo ještě horší. Jediné co jsem věděla bylo, že se mu půjdu omluvit. Šla jsem na recepci a chtěla jsem vědět, jaký má pokoj. "Promiňte, ale on se tu neubytoval, pouze se za vámi zastavil a pak vám tu nechal tohle." Podala mi papír a na něm stálo : Jel jsem napřed, někde se potkáme. Byl to můj vzkaz, uplně ten samí a napsaný mím písmem. Zakroutila jsem nad tím hlavou a poděkovala recepční. Vzala jsem si jednu krevní konzervu a vyjela jsem. Cesta byla nudná a dlouhá. V rádiu hrály samí příšerný písničky něco ve stylu Michala Davida a nefungovala klimatizace. V takovém vedru by jeden chcípnul! Cestou jsem se nikde nezastavovala a za jízdy jsem pocucávala krev z konzervy. Asi po dvou hodinách jsem se rozhodla prozkoumat auto, jestli tu nemá nějaký cédéčko. Heuréka! Byly to Blink 182. Dala jsem je tam a každou písničku jsem zpívala nahlas s nima. Po dalších dlouhých a nudných hodinách jsem si všimla, že před jednou restaurací stojí Damien a ovlivňuje nějakou dívku. Počkala jsem si, až se z ní napil a pak jsem za nim šla. "Vážně Damiene? Blondýna? To už si klesnul tak nízko?" "Nazdar. Lepší než bruneta se sklonem k histerii." "A ty se chováš jako malej. Promiň ale oplátky se nepečou!" Řekla jsem větu, kterou děti říkají při hře na babu a hodila po něm můj vzkaz. "Promiň, prostě jsem nasedl a odjel." Napodobil můj hlas a mířil zpět ke svému novému autu. "Fajn! Omlouvám se. A ano chovám se histericky, ale to nic nemění na tom, že musíme najít tu zatracenou perlu a musíme spolupracovat, takže co kdyby jsme to hodili za hlavu a snažili se spolu vycházet." Kývnul a odemykal auto. "Jeď po dálnici a pak zahni do leva. Je to menší zkratka, takže v Georgii budeme do večera." "Díky." Odvětila jsem a mířila k autu taky.
Aspon že tohle už máme za sebou. Ta jeho zkratka byla jako motocrosová dráha. Chtělo by to spíš Džíp! Celou cestu to se mnou házelo až jsem myslela že vybouchnu. A pak mě něco napadlo.
"Sunny? Jak poznáme Nejsvětlejšího?"
"Jednoduše. Až ho uvidíte, prostě ho poznáte a on zase vás."
"Ale tam říkali, že se ukazuje jen tomu komu chce."
"Neboj Len, vy ho uvidíte i kdyby nechtěl."
Takže tohle je taky zařízený, teď už se tam jen dostat. Musela jsem zastavit na benzínce a přitom jsem hledala jiná cédéčka. Vypadala na mě taková malá knížečka a na obalu bylo napsané Salvtore. Chtěla jsem se kouknout dovnitř, ale pak jsem se rozhodla, že se podívám jindy. Teď nemám náladu na zřejmě jeho deník plný vět, jak hrozně jsem se chovala. Zaplatila jsem a zase se rozjela. No co, snad se mi Blink neoposlouchají.
Po dalších hodinách jsme zastavili před hotelem v Georgii. Měla jsem nutkání se otočit a jí k té fontáně a přesně to jsem taky udělala. A nebyla jsem jediná. Obešli jsme fontánu a na kraji seděla dívka. Upřímě musím uznat že velice nádherná dívka. Měla blonďaté vlasy až po pas a byly úplněrovné. Její zelené oči zářili ve svitu měsíce a rty měla perfektně červené. Podívala se na nás a usmála se. V její dokonalé tváři se usadili dva dokonalé dolíčky. Pozvedla oči k našim tvářím a její předlouhé řasy se snaddotákaly až nebe. Krásnější stvoření jsem nikdy neviděla a Damien na tom byl stejně. Nevěřícně na ní koukal až mu spadla čelist. Díval se na ní jako na obrazek až jsem měla chuť do něj drknout a zarazit ho. "To vy mě hledáte?" Očima sjela Damiena a mě nevěnovala vůbec žádnou pozornost. "Ano." Přikývl a pořád z ní nemohl spustit oči. Teď jsem měla chut spíš proplesknout ji. "Jmenuju se Lilien." Podala mu ruku a nechala si jí políbit. "Damien." Usmál se na ní a doslova na ni dál zíral. "Ahm ahm." Odkašlala jsem si a čekala než se na mě Lilien podívá. "Já jsem Elena!" Řekla jsem důrazně a pousmála jsem se na ní. "Těší mě. Co jste ode mě potřebovali?" Byla mi tak moc nepříjemná! Pořád koukala na mého Damiena. Meho? Ne jen ho znám prostě dýl ... tak to je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clare Clare | 8. července 2013 v 22:24 | Reagovat

Krásná kapitolka :)

2 Grenade|rihanna.blog.cz Grenade|rihanna.blog.cz | Web | 9. července 2013 v 0:40 | Reagovat

Teším sa na ďalší diel :) POtom napíš, kedy bude :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama