Heart Situation - 1 díl

8. července 2013 v 1:20 | LinDee |  Heart Situation (Dokončeno)
Damien seděl v křesle a nenávistně se na mě díval. Byl takový klid když už neměl ty své narážky, ale já věděla, že s tím zase začne a to brzy. Musím si užít ten klid a podívat se do knih, jestli se tam nenajde něco o tom, kde by mohli být andělé. Nebo aspon o tom, kdo by mohl vědět, kde jsou andělé. Vzala jsem knihu s názvem Sphaera Superior. V překladu vyšší sféry a začala jsem listovat. Hledala jsem všude, kdyby tam o nich bylo aspon něco! Nikde ani nic o andělích ani o Nejsvětlejších. Asi po hodině listování jsem na něco narazila. Hned po tom, codo mě vrazil Damien a jako omylem na mě vylil celý obsah jeho skleničky, který se skládal s burbonu a ledu. "Uups." Zavrčela jsem! Věděl, že po posledním boji se smečkou upírů jsem přišla o poslední tričko! Hajzl. Začala jsem se otírat a vrhla jsem na něho svůj nejhorší pohled. Tomu se jen zasmál a já poznala, že starý ustěpačný Damien je zpátky. "Teď tu budeš asi muset chodit nahá... neboj já to přežiju." Mrknul na ní a nalil si novou skleničku. "Imbecile! Takovou radost ti neudělám o to se vsaď. Klidně si na sebe obleču tričko protkané sporýšem, než abych ti ukázala jinou část těla, než vidíš teď." Ukázala jsem na něj prostředníček a šla nahoru. Moje šatna byla naprosto prázdná. Každý večer chodíme ven, abychom zjistili něco nového avždy se u toho něco semele. A schytá to samozřejmě moje oblečení. "K sakru!" Zavrčela jsem a prudce přibouchla dveře od skříně. Né to né v podprsence tu pochodovat vážně nehodlám. Šla jsem do koupelny a ovázala jsem kolem sebe ručník. Tričko jsem vymáchala a nechala ho schnout na topení.
Zapoměla jsem mu říct co jsem našla. Sešla jsem po schodech a zkonrolovala jsem jestli není vidět něco coby rozhodně nemělo. "Damiene! Pojď sem! Nebo už se zase prohlížíš v zrcadle a smutníš protože nejsi jako Steaven?" Steaven je jeho bratr a já s ním párkrát něco měla a to mi Damien neodpustil. Snaží se mě dostat do postele už rok a to jen kvůli tomu, aby jeho bratr neměl víc než on. Jako malý. Když se Damon objevil v místnosti bylo na něm vidět, že ho to naštvalo. "Něco jsem našla. Poslové nebes, jedni z nejsvětlejších, se moc na zemi nevyskytují. Vidí je jen svatí a pověření a nebo, pokud se chce zviditelnit. Lokalizovat ho muze pouze clovek s magickou mocí, ale nikdy nijak moc přesně. Musíme zavolat Sunny!" Už jsem zvedala telefon když mě najednou zastavil. "Počkej, tady se pise jedni z nejsvětlejších. Není jiste že to sou oni." "To je fuk. Jsme zatím nejblíž co jsme kdy byly." Sunny to nezvedala a vždy to spadlo do hlasovky.
"Vidím, že jsi přece jen našla něco čím se přede mnou skrýt. Jenže jednou se mi ukážeš sama." Vyprskla jsem smíchy ale nic jsem nenamítala, dneska jsem ho uz vic nastvat nepotřebovala a urážlivý smích se mi jevil jako dostačující. Naklonila jsem se na stůl pro další knihu,když jsem slyšela zahvízdnutí. "Takže naše beruška má tetování, no nekecej! Proč jsi mi to neřekla, nebo ještě líp neukázala? Je to tak nízko, že bych se i docela těšil, že tě uvidím svlečenou." Trošku jsem zčervenala a rychle si stáhla ručník trochu níž. "Do toho ti nic není!" "Ale no tak Leno. Nedělej Zagorku a ukaž to!" Byla jsem naštvaná a bylo mi i trochu trapně. "Zeptej se svýho bráchy, ten to viděl víckrát než jednou!" Odvětila jsem naaštvaně a odpochodovala jsem ke schodům. Damien tam stále stál jako přišpendlený a zíral s mírně otevřenou pusou. "Do prdele Leno! Můžeš mi vysvětlit o co ti jde? Jsi pořád tak nepříjemná! Nemůžeš se někdy trochu bavit? A legracisnad neznáš? Do pekla do čeho jsem se to tu zamotal?!" To mě vytočilo ještě víc! "To ty jsi chtěl jít se mnou, já se o to neprosila! Tvojispolečnost bych si sama od sebe nevybrala a umím se bavit, jen s lepší společností a promiň žemi tvoje debilní vtípky nepřipadaj legračnía že mě tvojedobírání neuchvacuje jako každou couru cosi sem vedeš!" "Chováš se jak malá! Co sem do toho pleteš nějaký coury, když se bavímeo tobě a o tom jak nemožně se chováš! Jsi histerická a podrážděná! A to žejá si užívám s těma"courama" mě asi přivádí do lepší nálady než být tady s tebou aby tubyla nálada jak na pohřbu! Jeden z nás si užívá a je mu dobře, zatímco ty se tu válíš v depresích na gauči a kolemsebe máš jen ty debilní knížky v kterých nic není! Tak se uvolni a užívej si taky a nechovejse jako stará zapšklá panna!" Ukončil svůjvášnivý rozhovor a já nevěřila vlastním uším. Bolelo to víc než jsem si myslela. Nevěřícně jsem na něj zírala a nevěděla co mám na to říct. Z oka mi vyklouzla slza velikosti hrachu a tvrdě dopadla na podlahu. Bylo takové ticho že dopad té kapky byl slyšet jako puknutí ledovce. "Leno.. promiň já.." Nenechala jsem ho to dokončit a vyběhla jsem k sobě do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a poddala se svému pláči. Byla jsem zlomená a absolutně bez sil. Chtěla jsem být sama a ne s ním v tomhle domě. Měl pravdu. Měl ve všem úuplnou pravdu. Obmotala jsem si ručník kolem sebe pevněji a vyskočila jsem z okna. Běžela jsem k lesu. Větvičky mi poškrábaly nohy i ruce. Ve vlasech jsem měla špínu od toho jak jsem padala a hlava mi přímo třeštěla. Nepřestávala jsem brečet a všechno mě bolelo. Celá znavená jsem si lehla pod strom a všimla jsi že mě spousta větviček dost pořezalo. Začalo se mi to hojit, ale krev co mi tekla z ranek nezmizela. Ještě pěknou chvíli jsem tam tak ležela a nakonec jsem propadla spánku.
Někdo volal mé jméno. "Leno? Leno kde jsi? Prosím ozvy se!" Ten hlas bych poznala všude. Ten hlas co pro mě tolik znamenal a tolik mi ublížil. Ikdyž byl Damien pěknej Idiot, pořád to byl muj přítel. Byla jsem vysílená a všechno semi motalo. Nebyla jsem schopná mluvit a tak jsem tam dál ležela.
"Pane bože Leno. Jsi v pořádku?" To už mě držel v náručí a hladil po vlasech. Opřela jsem se o jeho rameno a dýchala jeho vůni. Odnesl mě zpět do mého pokoje a položil mě na postel. "Jsi v pořádku Leno?" Kývla jsem a znovu se rozplakala. Nemohla jsem se mu podívat do tváře. Ze svého studu i z ponížení které jsem díky němu utrpela. Otřel mi slzy a políbil mě na čelo. To bych od něj vživotě nečekala. Přestala jsem plakat a zamyšleně jsem na něj pohlédla. "Moc mě to mrzí. Nic z toho jsem nemyslel vážně, jen jsem byl naštvaný. Je mi to líto, neměl jsem to říkat." Omluva.. On se nikdy neomlouvá za nic! Další věc co mě šokovala. "Mělsi pravdu. Ve všem. Neměla jsem utíkat, jenže jsem se potřebovala dostat pryč. Omlouvám se." Proč jsem se omluvila? Vždyt za to mohl on! Jsem jen unavená. Zítra to bude vpořádku!
"Odpočiň si. Zítra si promluvíme." Usmál se a naposledy mě pohladil po vlasech. Za chvíli jsem zase spala a teď mě nikdo nebudil.

Dodatek: Tak co jak se vám to líbí? Ted jsem na chate takze mám někdy cas psát, tak občas něco přidám. Dyštak si napište o to máte zájem a já se budu snažit to napsat co nejdřív. Díky LinDee:))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé povídky

Ano 97.3% (330)
Ne 2.7% (9)

Komentáře

1 Tinka Tinka | 8. července 2013 v 7:54 | Reagovat

perfektné :-) moc sa teším na ďalšiu :) :-D

2 Mishel Mishel | 8. července 2013 v 9:26 | Reagovat

Tvoje povidky jsou vazne uzasny :)

3 Clare Clare | 8. července 2013 v 15:03 | Reagovat

Perfekttní, úžasný, ..... prostě dokonalý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama