Pravá láska 2 díl

25. června 2013 v 15:32 | LinDee |  Pravá láska - Pozastaveno
2. SEN
Elena ležela v trávě a koukala na to nádherně modré nebe. Malé nadýchané obláčky se vznášely a sluneční paprsky zasáhly všechno, co mohly. Byla to nádhera. Koukla se kolem sebe. Všude létali motýli a zpívali ptáci. Kousek dál od místa kde ležela, bylo nádherné jezero. Bylo průzračně modré a u mola byla přivázaná malá loďka. V jezeru se vše nádherně zrcadlilo a odráželo sluneční paprsky. Elena vstala a koukala se všude kolem. Byla bosa a tak se rozběhla po trávě a šťastně se smála. Měla na sobě jen lehké letní šaty. Byly celé světle modré a sahaly jí až nad kotníky. V pase byla krásná bíla stuha, která zvýrazňovala její nádherné boky a na ramenou mela krajky které byly lehké a jemné jako pavučinka. Zatočila se a sukně jí lehce vzlétla. Byla tak šťastná. Sáhla si na hlavu, aby se jí přestala točit a všimla si že má krásný klobouček ve stejné barvě jako měla šaty. Také byl ovázaný bílou stuhou. Elena se zahleděla směrem k lesu. Něco jí tu chybělo, musela to najít. Udělala pár kroků tím směrem a náhle ho uviděla.
"Damone!" Zaradovala se a běžela k němu. "Kde to jsme?" Řekla a skočila mu do náruče. Tomu se Damon jen zasmál a přitulil se k ní. " Na mém oblíbeném místě Princezno. Je to blízko New Orleans, v horách. Někdy tě sem vezmu, jestli budeš chtít." Usmál se na lásku jeho "života". "Takže je to sen. Je nádherný Damone, děkuju ti za něj." Usmála se na oplátku a vtiskla mu jemný polibek na ústa. Stál tam tak šokovaně, že se Elena zasmála, chytla ho za ruku a vedla ho na sluncem zalitý palouk. "Tak pojď, ty můj upíre! Snad se nebojíš sluníčka." Zasmála se. "Já ti dám! Já se nebojím ničeho, Princezno. To ty by ses měla bát mě." Zahlásil na oplátku a rozběhnul se k ní. Přehodil si jí přes rameno a utíkal s ní směrem k jezeru. Elena se nemohla přestat smát a klobouk jí odletěl někam do trávy. "Damone ne! Ať tě to ani nenapadne!" "Pozdě!" Vykřiknul a skočil s ní přímo do jezera.
Když se Elena vynořila, začala po Damonovi stříkat vodu. "To máš za to!" Smála se když se jedna smršť vody dostala Damonovi přímo do pusy a on se zakuckal. Elena se začala hystericky smát, až skoro brečela. "Tak tobě se to zdá vtipný jo? To si neměla dělat Elenko. Ted udělám něco co se ti nebude líbit." Ona se však nepřestávala smát a tak se k ní ve své rychlosti dostal a vyhodil jí-až letěla vzduchem -do vody. Ted se musel smát on protože Elena při letu ječela jako malá holka. "Říkal jsem ti to! Nepokoušej upíra. Kord když je o 164 let starší." Vysmál se Eleně, když se vynořila. Ona se smála taky. "Máš pravdu to jsem si vážně zasloužila." Doplavala zpátky k němu a zezadu ho objala. "Proč si odjel? Všude jsem tě hledala. Každý večer jsem chodila do barů, kde si mohl být. Potřebovala jsem tě a vím, že jsem sobecká. Ale aspoň jsem si něco uvědomila."
Zasmál se. " Co? Že se budeš snažit zabít, jestli mě nenajdeš?" Zasmál se ještě víc. " Ne! Blbečku." Smála se taky. Přetočila se před něj a objala ho ze předu. " Uvědomila jsem si, že jsem si vybrala špatně. Věděla jsem to hned po tom, co jsem se rozhodla pro Stefana. Miluju tě Damone. Pochopím, že ty mě ne po tom všem co jsem ti udělala, ale přála bych si aby …" Nestihla to doříct, protože ji Damon políbil. Bylo to tak něžné a vášnivé zároveň. Přitiskla se k němu blíž a rukou mu zajela do jeho havraních vlasů. Když se konečně od sebe odtáhli, tak Elena dořekla svou myšlenku. "Aby si mě políbil" Usmála se. Byla šťastná jako nikdy. Konečně byla s tím, koho doopravdy miluje. A on miluje jí. "Nikdy jsem tě nepřestal milovat, Eleno. To je naprosto nemožné!" Zašeptal jí do rtů a lehce jí hladil po zmáčených vlasech. Elena se vytáhla na špičky a znovu spojila jejich rty.
Vyšli z jezera a lehli si vedle sebe do trávy. Museli, oschnou na slunci. Oba byly zmoklí jako slepice. "Vezmeš mě sem někdy?" Zeptala se najednou a porušila to krásné ticho. "Jestli budeš chtít." Usmál se na ni a políbil jí do vlasů. Na jeho úsměvu bylo cosi hraného. "Co se děje Damone?" Zeptala se, se zájmem. "Nic. Jen bych byl radši, kdyby to nebyl jenom sen." Nekoukal se na ní, ale do nebe. "Pokud mě tam vezmeš, může to být úplně stejné. Možná dokonce i lepší." Zasmála se. "A vážně by si chtěla? Teda, co Stefan? Jak to teď mezi vámi bude?" Nic nechápal. Ona ho miluje a on do toho plete Stefana. Povzdechla si. "Nijak. On je pro mě maximálně kamarád. Copak si mě dneska vůbec neposlouchal? Miluju tě a na tom se nic nezmění, je to pořád stejný, i když jsme ve snu nebo v realitě. Moc s tebou chci jet a je jen na tobě jestli mě sem vezmeš." Opřela se o loket a dívala se na něj. Damon ji napodobil a přitisknul své rty k těm jejím. Byl to hluboký polibek, úplně pohlcující. Rukou co měl kolem jejího pasu si jí přitisknul blíž a dlaní jí dojel, až na záda kde ji jemně hladil. Elen mu rukou zajela do vlasů a nohou ho objala kolem pasu. Chtěla být mu co nejblíže. Damon stále prohluboval jejich polibek, až jejich jazyky tančily nepopsatelný tanec. Byla to euforie, pro oba dva. Ani jeden nechtěl polibek ukončit, ale museli se nadechnout. "Miluju tě. Budu ti to denně říkat klidně stokrát, abys na to nikdy nezapomněl!" Lehce se otřela o jeho rty a lehce se zachvěla. "To bych si nechal líbit." Řekl se smíchem " Taky tě miluju. A ani nevíš jak moc. Budu ti to říkat ve dne v noci." Zašeptal jí do ucha a líbal ji po krku. Chvíli pak vedle sebe nerušeně leželi a dívali se na sebe. "Jak dlouho už vlastně sním?" Zeptala se Elena se zájmem. Věděla, že ho to musí vysilovat a že už musí být unavený. "Já nevím. Je to důležité? A co je vlastně nového, dlouho jsem tu nebyl." Snažil se řeč zavést jinam. Ale to mu nedovolila. "Damone. Neodváděj téma. A ano je to důležité. Vysiluje tě to. Tak říkej, jak dlouho?" Upřela na něj zrak a dožadovala se odpovědi. "Asi šest hodin" Zabrblal. "Šest hodin? Damone, měl bys toho nechat. Musíš být unavený a hladový. Vytváření snů bere hodně Sil." "No tak Eleno! Nekaž to. Vždyť nám je dobře. A máš velké bolesti. Nevím z čeho. Bonnie je tu a snaží se něco zjistit. Nechci, aby tě to bolelo." "Damone, chvíli tu bolest vydržím. Musíš být unavený! Takže bez odmlouvání ukončíš tenhle sen a až se probudím, prožijeme ho doopravdy!" V očích měla jiskry a dle jejího výrazu pochopil, že je na nic se s ní hádat a že dostane vše, co si usmyslila."Dobře, ale pokud tě to bude bolet tak jsem zase zpátky." Napodobil jeho výraz, a proto jen přikývla. Nemělo by cenu se s ním hádat. Oba jsou tak tvrdohlavý. Naposledy se políbili a sen zmizel. Měla pravdu. Damon byl hrozně vysílen a měl hlad. Na stolku měl připravené dvě konzervy. Jedna pro něj a druhá pro Elenu, až se vzbudí. Vzal si tu svou a pak došel dolů za Bonnie. "Tak co? Přišla si na něco?" Bonnie se na něj podívala zmučeným pohledem a přikývla. "Jediná možnost je ta, že má u těsně u srdce zabodnutou třísku. Velkou třísku. Stačí jedinej špatnej pohyb a Elena zemře." Damon zatajil dech. "Jak ji můžeme vyndat?" Zeptal se přiškrceně. "Jediná možnost je rozříznout ránu a já jí pak kouzel vytáhnu ven. Bude jí to bolet. Moc bolet. Někdo jí bude muset držet a někdo jí říznout. Já pak řeknu to kouzlo a tříska bude venku, tím pádem Elena mimo ohrožení." "Nejde to udělat nějak jinak, třeba bez toho aby jí to bolelo?" Bonnie jen zakroutila hlavou a hodila po něm smutný pohled.
Elena se vzbudila a odešla si dát sprchu. Chtěla si na sebe vzít Damonovu košili a svoje džíny. Svoje tričko měla roztržené a od krve. Věci si dala do koupelny a zavřela se ve sprchovém koutě. Nechal na sebe stékat proud horké vody a při tom myslela na ten dokonalý sen, který ji vysnil Damon. Moc se těšila, až ho uvidí a políbí ho. Obmotala kolem sebe ručník a brala si na sebe věci. Spodní prádlo a kalhoty už byly na místě a na řadu přišla košile.

Bonnie a Damon všechno řekli Stefanovi a ten zavolal Caroline. Jediný problém byl ten, že bylo málo lidí na jejich plán. Damon a Caroline budou držet Elenu a Bonnie provádět kouzlo, ale Stefan se účastnit nemůže. Bude u toho moc krve a Rozparovač by jim asi moc nepomohl. Elena sice byla upír, ale měla v sobě příliš lidské krve. Za poslední den jich měla devět, aby zase nabrala síly. Caroline slíbila, že někoho sežene. Bylo jí líto, co se stalo. Dávala si to za vinu a podle Damona právoplatně. Damon slyšel sprchu, takže se už Elena probudila. Když se vypla voda, tak šel nahoru. Otvíral dveře a viděl spokojenou Elenu, jak si oblíká jeho košili. Elena roztahovala ruce a v tu chvíli vykřikla a chytla se za srdce. "Eleno!" Vykřikl a chytil jí při pádu. "Eleno, nehýbej se. Bude to dobrý za chvilku je tu Caroline a pomůžeme ti" "Damone, co to je? Hrozně to bolí!" Plakala a Damon ji utěšoval. Vzal jí do náruče a položil na postel. Hladil jí po vlasech a šeptal uklidňující slova. Hrozně se o ni bál. Elena se snažila nehýbat. " Eleno, máš u srdce zabodnutý kus velký třísky. Nesmíš se moc hýbat, mohla by se ti zabodnou do srdce." Elena kývla ale slzy jí nepřestávali téct. "Dostaneme jí z tebe, ale bude to bolet. Moc bolet." Zopakoval Bonniina slova. "Musíme tě říznout tak hluboko, jak hluboko je ta tříska" "Což je hodně hluboko" Uvědomila si Elena a nervózně přikyvovala. "Ano." Řekl smutně a políbil jí na čelo. "Už je tu Caroline. Je jí to líto. Stejně bych jí nejradši zabil, ale teď ji potřebujeme. Někoho sebou přivedla. Asi se ti to nebude moc líbit." Se slzami v očích na něj zvědavě pohlédla. "Klaus. Byl jediný, kdo nám mohl pomoct. Tyler je pryč a nikdo jiný … Neboj se, neublíží ti. Caroline ho má omotaného kolem prstu." Těžce se nadechla a řekla: "Fajn, jen to ze mě už dostaňte! Hrozně to bolí!" Začala se zmítat v křečích a na posteli ji drželi jen Damonovi ruce. "Neboj lásko. Bude to dobrý. Klid. Za chvilku bude po všem." Přestala se zmítat a pohledla mu hluboko do očí. "Miluju tě, Damone. Něco jsem ti v našem snu slíbila. Že ti to budu říkat denně stokrát. Zapamatuj si to, kdyby tohle bylo naposledy. Miluju tě nejvíc na světě." Damon začal plakat. Né úplně plakat ale kanuly mu z očí slzy. "Tohle rozhodně nebude naposledy. I já ti něco slíbil. Vezmu tě na tu chatu do New Orleans a skočíme si tam do jezera. Přesně jako ve snu. Miluju tě a tohle není naposledy, co to slyšíš. Přísahám! " Sklonil se k ní a lehce jí políbil na rty. Polibek byl plný lásky, bolesti a smutku a také naděje. V tu chvíli někdo otevřel dveře. "Tak jdeme na to lásko. Vyndáme z tebe kus dřeva." Ten ironický hlas by poznali všude. Klaus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | 26. června 2013 v 12:39 | Reagovat

To jsem potřebovala... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama