Pravá láska 1 díl

25. června 2013 v 15:31 | LinDee |  Pravá láska - Pozastaveno
Povídka- Pravá láska
" Hrozně si se změnila, Eleno! Lžeš mi, nejsi ke mně upřímná, neustále se hádáš, chceš prosadit svůj názor a vše musí byt podle tebe. Pro pomoc chodíš k Damonovi a si hrozně … " To už ale Elena nenechala Stefana dopovědět. Koukala na něj s otevřenou pusou a všechno v ní vřelo.
" K Damonovi sem šla pro radu, protože si byl tak šťastný že mi to jde a nechtěla jsem, aby si byl smutný, že v sobě zvířecí krev neudržím! Naučil mě jak se z někoho napít a nezabít ho! Vážně si myslíš, že ty bys mě tohle dokázal naučit? A ano Stefane konečně si dokážu prosadit svůj názor a snažím se, aby to dopadlo tak jak chci já, protože když sem byla člověk, všechna rozhodnutí jste dělali za mě!" Stefan si jen odfrknul a zasmál se. " Aha… takže já se vůbec nesnažil, aby to bylo podle tebe viď? Tak tohle už je k smíchu. Eleno, koukni se na sebe! Tohle si nikdy dřív nedělala. Hádáš se se mnou. Křičíš na mě. Já se ti snažil pomoct. Snažil jsem se, abys nemusela pit z lidí, ale ty místo toho chodíš na párty a do baru, abys tam našla někoho do koho se zakousnout! Chápu, že v sobě zvířecí krev neudržíš a ani tu z krevních konzerv, ale možná by ses mohla víc snažit a zkoušet si na to zvyknout!" "A v tom je ten problém Stefane! Jediné co děláš je, že se mně snažíš napravit. Chováš se ke mně jako k rozbité hračce. Ale budeš se s tím muset smířit, teď už jsem taková! Už nejsem člověk Stefane! Zvykni si na to." Zakroutil hlavou a kouknul se jí do očí.
"Nebo se s tím smířit nemusím… A nebudu si na to muset zvykat." "O čem to mluvíš, Stefane?" Řekla rozklepaně a ukápla jí první slza. "Už to nejsi ty. Změnila si se. Máš pravdu snažím se tě spravit, ale nejde to. Možná bychom se měli rozejít. Musím zjistit, jestli se s tím dokážu smířit." Nevěděla co říct a tak nechala kanout své slzy na zem. Nechápala proč, ale měla neuvěřitelné nutkání běžet za Damonem a nechat se ukolébat v jeho náruči. Věděla, že mezi ní a Stefanem to není takové jako dřív. Mnohem radši byla s Damonem a užívala si svého života-neživota, ale ten rozchod ji stejně sebral. Stefan ji tu právě říkal, že s ní nedokáže být.
A pak se do toho přidala Caroline. Otevřely se dveře a Car vešla. "Promiňte. Já já přijdu později." "Né nemusíš nikam chodit Car. My si s Elenou už všechno řekli." "Jasně Car, pojď a řekni mi, jak jsem se změnila a že jsem příšerná. Od začátku se do našeho vztahu pleteš a přitom nemáš sama vyřešenej ten svůj! Tak pojď a přidej ke Stefanovu proslovu pár dalších vět! Vždyť máš vždy co říct, kord když se to týká mě a Stefana!" Elena se chovala trochu hysterická, ale co byste čekali, když se s ní rozejde upír, pro kterého tolik udělala a myslela si, že ji hrozně miluje. "Ano Eleno, jsi příšerná! Právě se chováš tak jako nikdy! Nic jsem ti neudělala a navážíš se do mě! Co se to s tebou stalo?! " Vykřikla po ni Caroline. "Zemřela jsem Car!" Řekla Elena a bouchla pěstí do stolu. "Právě že ne! A v tom je možná ten problém!" Vyhrkla bezmyšlenkovitě a hned se chytla za pusu. Na to Elena jen otevřela pusu a stála jako tvrdý Y. "Ne, počkej, Eleno! Já to tak nemyslela to bylo jen …" "Nenamáhej se Car. Řekla si to, tak jak to cítíš. Děkuju moc kamarádko…" Řekla a svou upíří rychlostí utekla z penzionu.
Utekla k hřbitovu, k hrobu svých rodičů. Sedla si a plakala. Nevěděla, co má dělat. Damon by to určitě věděl. Pomohl by jí a rozesmál ji. Proč nad ním, ale pořad přemýšlí? Vždyť už si vybrala a byl to Stefan, tak co se změnilo? Je pravda, že do těch barů chodila, jen aby ho potkala. Byla to jediná naděje kde ho potkat. Odjel. Po tom, jak si vybrala Stefana, odjel neznámo kam, ale neuvědomil si, jak moc jí bude chybět. Cítila se prázdná. Potřebovala ho a tak chodila na jeho oblíbená místa. Bary, diskotéky… Ale nic. Nikde nebyl. Opustil jí. Vždyť se není čemu divit. Tolikrát mu ublížila, je jasný že ji nenávidí. Jako zbytek jejich "přátel". Není pro co žít, není pro co být nesmrtelná. I Jaremy říkal, že potřebuje svojí sestru a né nějakého dalšího upíra. Co by na ní asi řekli rodiče? Je upír a vysává z lidí krev. Je monstrum, které všichni nenávidí. Všechen její smutek se teď nahromadil. Bylo to utrpení. Byla nová a tak se všechny její pocity ještě znásobily. Ze smutku byla nepředstavitelná bolest a cítila, jak se jí rve srdce. Rozhodla se zemřít. Rozloučila se s rodičemi a vydala se k Wickery Bridge. Tak, kde to mělo už dvakrát skončit. Bylo asi kolem páté ráno, takže slunce ještě nevyšlo. Odložila svůj sluneční prsten na zídku a čekala. Všechno vnímala, jak nejlépe mohla. Byl to její poslední den a tak se rozhodla říct to, co měla uzamčené hluboko v sobě.
Ten jediný pocit, který přetrval i přes všechnu tu bolest a nenávist. "Miluju tě Damone. Promiň mi to. Všechno." V tu ránu cítila lehký větřík. Otevřela oči a před sebou viděla černou postavu a její nebesky modré oči. "Eleno co to děláš?" Zeptal se a pohledem sklouznul k mé ruce. "Kde máš svůj prsten?" Usmála se. "Damone" Vydechla. "Budeš mi chybět" Zašeptala a nechala první sluneční paprsky, aby popálily její kůži. Damon se zhrozil a hořící Elenu odtáhnul ke stromu. V tom spěchu ji nevzal prsten a tak se pro něj svou upíří rychlostí vracel. Ale Elena nemeškala a snažila si větví probodnout srdce. Bylo to těsně a tak se znovu postavila do slunečního světla. Hned jak Damon viděl, co dělá, narazil ji její prsten na prst a vytáhl z ní větev. Vzal ji do náruče a utekl s ní do stínu. "Eleno co tě to napadlo? Blázníš? Proč ses chtěla zabít?" Ptal se jí se slzami v očích, ale ona neodpovídala. Byla tak zraněná, že nemohla ani mluvit. "Vezmu tě do penzionu, Princezno, ano?" To se už rozběhl tou největší rychlostí a položil jí na gauč, co byl u krbu.
Byla tak zraněná. Že se jí rány skoro nehojily. Běžel do sklepa pro krevní konzervy, ale sama se nemohla napít. To do penzionu vyšel Stefan. "Co se jí stalo? Damone! Do háje co se jí stalo?" "Upřímně bratříčku, jsem myslel, že mi to řekneš ty! Proč se do háje chtěla zabít?!" To Stefana naprosto překvapilo. "Že se chtěla co? Jak se to stalo?" To už Damon zavrčel. "Rád ti tu veselou historku řeknu, ale až co tví holce zachráním krk!" Otevřel krevní konzervu a pomalu nechal krev stékat do Elenina krku. "Eleno. Musíš se napít. Zvládneš to?" "Damone?" "Ano Princezno, jsem tady. Tvoje rány se nehojí. Budu ti muset dát trochu svojí krve ano? " To se zase ozval Stefan. "V žádném případě!" "Stefane tebe sem se na nic neptal! Bejt tebou držím hubu, ani nevíš jakou mam chuť tě teď zabít! Ani se neumíš postarat o svoji vlastní holku!" "My s-s-spolu nech-chodim-me. A n-nebude mi to v-v-vadit Dam-m-mone. K-k-klidně mi d-d-dej svou k-r-r-rev." Vykoktala ze sebe Elena. Na to se Damon zatvářil nanejvýš překvapeně a kouknul se Eleně nechápavě do očí. "P-p-pak ti to vys-vys…" Damon pochopil a přikývnul. "Pššt. Dobře, teď se nenamáhej." Usmál se na ni povzbudivě a na to se jen usmála taky. Teda, aspoň se o to pokusila. Stefan jen naštvaně přihlížel a moc se o Elenu bál. Damon si rozkousnul zápěstí a přiložil ho Eleně k ústům. Na to se Stefan zatvářil znechuceně a kousek poodešel. Eleně se začala rána v hrudi zatahovat a ostatní se také začali pomalu uzdravovat. Damon odtáhnul své zápěstí a podal ji krevní konzervu. Po první, se jí rány zatáhly úplně, ale pořád jí bolelo celé tělo. Když do sebe dostala i druhou, podařilo se jí mluvit celými větami a bylo jí rozumět. "Tak co jak je ti?" Zeptal se Stefan, ale ona se na něj ani nepodívala a odpověděla. "Fajn. Damone, pomůžeš mi prosím. Chci jít jinam."Zkoumavě se na ní podíval, odkašlal si. "Jasně. Už jdu." Pomohl ji vstát, ale jí se podlomila kolena. Vzal jí do náruče a vyšel s ní schody. "Můžu tě vzít ke mně do pokoje. Nebo jestli nechceš, připravím ti jiný pokoj." Elena se na něj usmála. Nechtěla už bez něho být ani minutu. "U tebe to bude perfektní" Řekla a stulila se v jeho náruči ještě víc. Ale to jí něco v hrudi hrozně zabolelo. "Jsi v pořádku?" "Jo. To je jen doznívající bolest. Určitě" Usmála se.

Položil jí na postel a chystal se odejít. "Zůstaneš tu prosím?" Zeptala se a hlas se jí nervozitou třásl. Bála se, že jí zase odejde. Usmál se na ní tím jeho neodolatelným pohledem a lehnul si k ní. "aspoň mi můžeš vysvětlit, co tě to napadlo se zabít." Poklepal si na čelo a Elena zčervenala. "Já… no… Hrozně jsem se pohádala se Stefanem a Caroline, a ona řekla něco v tom smyslu, že jsem měla zemřít. Ale řekla to, protože jsem na ni byla hnusná. Ale vzalo mě to. Stefan na to nic neřekl a tak jsem odešla. Všechno ve mně mi říkalo, ať to udělám. Ať jdu na ten most. Vždyť když me všichni nenávidí… Jaremy chce svou sestru a ne upíra, Stefan se se mnou rozešel a nevěděl, jestli me dokáže znovu milovat a Caroline řekla, co řekla. A ty … ty jsi tu nebyl. Opustil jsi mě. Nenávidíš mě, tak proč si mě zachránil?" Damon celý ztuhnul. "Kde si přišla na takovou hloupost, že tě nenávidím? Zbláznila si se snad?" Elena sklopila pohled. "Odešel si. A tolik jsem ti ublížila. Musíš mě nenávidět." Ironicky se zasmál a pozvedl jí bradu, aby se na něj podívala. "Eleno, miluju tě a na tom se nikdy nic nezmění. Mně si ublížila jedině tím, že ses pokoušela zabít." Utápěla se v těch nekonečně hlubokých očích a po tváři se jí koulela slza. Jedním lehkým pohybem ji setřel a přitisknul si Elenu trochu blíž. "Promiň" Zamumlala a opřela se o jeho hruď. "Chyběl si mi" Přiznala se. "Ani netušíš, jak moc se stýskalo mě po tobě." Zamručel a začal jí hladit po vlasech. Pomalu usínala a dostávala se do říše snů. A jako poslední cítila jemný polibek do vlasů. Musela se usmát a přitulila se blíž.

LinDee: Komentujte prosím, at vím jestli se to líbí. :) Děkuju
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishel Mishel | 26. června 2013 v 11:19 | Reagovat

Skvělá povídka :)

2 Terry Terry | 26. června 2013 v 12:23 | Reagovat

Jéé, takové pěkné a milé. Hned jdu na další. :-)

3 Susi Susi | 26. června 2013 v 22:15 | Reagovat

Úžasná povídka! ! !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama